Zaklapla jsem počítač v práci a všechno začíná. Koupila jsem savo, cif a medové pivo. Jsem sama doma. Potřebuju uvést balkón k dokonalé čistotě, dát si tam levanduli a můj milovaný rododendron, který přežil zimu už dva roky. Jsem na něho tak pyšná. Bára má víkend s tatínkem a pak jede na školku v přírodě, na kterou se moc těší. Já to rozjedu, jak za starých časů. Je to božský pocit, být chvilku i bez pana “božského”.  Začala jsem úklidem. Ale já se fakt těšila, volné pole působnosti a byt po sto letech jako ze škatulky. Má představa o úklidu poněkud nevyšla, protože po umytí balkónu jsem pak v křesílku seděla dvě hodiny a hovořila s mojí drahou přítelkyní Vilmou a pila medové pivo. Po rozhovoru a medové náladě jsem se rozhodla v úklidu už nepokračovat. Uvidíme na konci víkendu, kdy mám celý den seminář, jestli večer chytnu paniku – “nestíhám”. V sobotu mám nabitý program. Vyrazím na design market, kde budou všude lákadla a já s časem, který se nazývá “konec měsíce”  se budu moct jenom kochat a vytoužené tričko s vážkama budu muset nechat viset na ramínku. Ale třeba to Vesmír všemohoucí nějak zařídí. Nesmí chybět vůně a chuť kávy a úžasná maková zmrzlina. Má přemíra zodpovědnosti, pečlivost a perfekcionalismus málem překazily moje plány.  Chtěla jsem si Báru nechat ještě v sobotu, protože jí dlouho neuvidím a zdůvodňovala jsem si to moc pěkně: “Barča, potřebuje být doma, má rýmu a aby odjela, je nutný klid a pohoda. Po rozhovoru s vyklidněným tatínkem mi došlo, že to zařídí úplně stejně jako já, ne-li líp a že se bude mít Bára prostě skvěle. V pondělí se všichni sejdeme na nádraží a zamáváme dětem na cestu. Mně však víkend zdaleka nekončí, ještě mám volné večery do pátku a uklízet rozhodně nebudu…..