Máte to v životě, jako já, že když: něco tvoříte, na nic, na nikoho nemyslíte a jste jako malý děti? V naprosto dokonalý přítomnosti, kdy čas ubíhá tak rychle, že vás ani nenapadne ho sledovat?

Baví vás to, sytí duši, jste nadšení, máte pořád potřebu o tom mluvit, až že vás to donutí zvednout zadek ze židle, začnete se tomu víc věnovat, až vám z toho lidi začnou říkat, že to máte dělat, protože vám to jednoduše jde, že máte na to talent…Ale vy tomu pořád moc nevěříte?

Často slyšíte od lidí: Ty máš, ale příběh!!! Ty jsi fakt žena s příběhem. Kolik životů žiješ? Ty máš na zádech vrtuli, že jsi najednou na 5 místech a na každým tom místě potkáš hodně zajímavý lidi nejenom z Prahy, ale rovnou z celýho světa?

Že to, ale děláte jen občas, protože se vymlouváte, že na to nemáte čas a opět zaparkujete v garáži a z vašeho díla se stane veterán a než vyjedete znovu do světa, tak vám to musí zkrátka docvaknout, že to je to “ONO” co mě neskutečně baví a já na to konečně přišla, že to je to moje milovaný psaní..