Nikdy by mě nenapadlo, že odjedu mimo domov na 2,5 měsíce a nebude to dovolená. Že přijde nějaká nemoc, která ochromí svět a my díky tomu se rozhodneme nebýt v Praze, v malém bytě v Karlíně, ale někde, kde se bude lépe dýchat, […]
V dnešním světě je pro nás těžký se zastavit, odpočívat, relaxovat, regenerovat. Díky Pavlovi Kolářovi a jeho knize Labyrint pohybu, jsem víc pochopila, že odpočinek je nezbytně důležitý zařadit do života, že je velký rozdíl mezi relaxací a regenerací, že odpočinek […]
Všechno se hýbe a všechno se mění. Jak v přírodě, tak v našem těle. Jen my lidi se hýbeme čím dál tím míň. Informace se množí, technologie jdou dopředu a to co nás ovládá, se zmenšuje – mobily, počítače, tablety. […]
Když jsem byla malá, maminka mě naučila jednu básničku, byla opravdu první a taky od ní poslední: I LIKE COFFEE I LIKE TEA I LIKE BOYS and BOYS LIKE ME Pamatuju si jí pořád a dnes už je to pro […]
Jakmile jsem spatřila světlo světa, naskočila jsem do života a jízda začala. Když všechno zářilo novotou, byla jsem nadšená, přítomná, rozjařená, radostná a nepotřebovala si doplňovat palivo. S mým životem přišla láska ve mně a tu lásku z venku jsem potřebovala hlavně od mámy a táty. […]
Máte to v životě, jako já, že když: něco tvoříte, na nic, na nikoho nemyslíte a jste jako malý děti? V naprosto dokonalý přítomnosti, kdy čas ubíhá tak rychle, že vás ani nenapadne ho sledovat? Baví vás to, sytí duši, jste […]
Co když v dávných časech na obloze nebyly žádné hvězdy. Co když hvězdy nejsou tím, za co je považujeme, co když jsme to my v jiném příběhu? Co když jejich svit, který dopadá na Zem, je záře našich křídel, duší, […]
Slova se řítí z hlavy do telefonu a cítím, že i ze srdce. Dotýkají se mne, rozesmívají, virtuálně to jiskří. Usmívám se jak “měsíček na hnoji”, když si je čtu a věřím jim. Mám pocit, že ten člověk na druhý straně je […]
Zrodila se ze smíchu Tančí s ptáky za úsvitu Žije v krajině svého božství Slunce čechrá její vlasy Každé ráno se probouzí do lásky a něhy Je víla v tomhle světě, kde příroda je v zapomnění Kde se zapomíná žít […]
Čekám, až přijedeš. Těším se, až se nebudeš ptát: “Mohu přijet?” Ty nepřicházíš, i když můžeš přijít kdykoliv. Proč stále čekám, proč stále očekávám, že se něco stane. Konečně se otevřou dveře a on přijde a jmenuje se Zázrak.