Ptám se: Proč stále pracuju v korporaci, když mám být někým, kým nejsem. Proč jsou lidi do sebe zamilovaný jen na začátku a pak už to tam není. Proč se zamilovanost vrací, když se ten druhý ztrácí anebo úplně ztratil. Proč si lidé neříkají každý den, že se mají rádi. Proč se neberou takový jací jsou. Proč pořád tak přemýšlím, když je to zbytečný a život vždycky vyřeší všechno líp sám. Proč už nechci být ta silná, ale stejně sem, proč život stále přináší těžká rozhodnutí, když jich bylo dost. Proč jsem za exota, když jím míň, než ostatní a jinak, jak se mi chce. Proč někdy chrlím oheň, který pálí mosty, proč musím krotit svojí energii, když jí dávám pořád moc, proč chodím po špičkách, když bych si nejradši dupla, proč nemám problém s tím, že si sama otevřu večer láhev vína, proč jsem někdy tak rezolutní a nedám si čas, proč bych pro něhu rozbořila celou zeměkouli...
Mám chuť se rozběhnout do kopce po sněhu, i když to bude klouzat a nepůjde to lehce, ale stejně poběžím. Nikdo mě nezastaví, ani to "proč". A když by se mě někdo zeptal, proč to dělám? Tak mu odpovím. "Protože miluju život....přes všechny tyhle otázky...".
Comentarios