Máme k dispozici tolik informací a rad kolem sebe, až si nakonec některé ty rady přijmeme za své a začneme se jimi řídit. Posléze zjistíme, že to nefunguje. Lámeme si hlavu, co je zdravé a co je nezdravé, jestli je lepší bio anebo nebio a když už se rozhodneme pro kvalitnější potraviny, tak přemýšlíme, jestli to bio, je tak zdravé jak se píše a jestli si to můžeme vůbec dovolit. Když se rozhodneme jíst zdravěji, přijde babička anebo tetička na návštěvu a přinese našim dětem barevné bonbóny a ve školce ve skříňce našich dětí najdeme zase barevné bonbóny a pak nám sdělí naše děti, že dostávají barevné bonbóny za odměnu.
Pojďme se v tom trošku zorientovat :-)
Když se zamyslíme, tak všechny bio-potraviny jsou všechny základní a nejpřirozenější potraviny, které si můžeme představit. Jsou to dary přírody, co pro nás příroda sama tvoří. "Nenormální" ne-bio potraviny jsou průmyslově vyráběny, uměle dochucovány a uměle konzervovány. Před sto lety bylo všechno bio a nikdo si z toho hlavu nedělal a nezkoumal. Žilo se skromněji a i jedlo se skromněji, nebyl všeho přebytek jako je tomu dnes. Myslím si, že do našich kuchyní je zkrátka zapotřebí zařadit co nejvíce přirozených potravin a vrátit se k poctivému vaření. Kupovat potraviny, které mají tradici a rostou v naší oblasti. Chodit více na trhy od jara do pozdního podzimu a v zimě navštívit u nás v Praze pavilon 22 v Holešovické tržnici anebo si zajít do vlastního sklepa pro kořenovou zeleninu a na zimu si udělat doma pickles. Až si zvykneme nakupovat plnohodnotné, lokální potraviny, můžeme začít zkoumat naše individuální potřeby. Něco jiného potřebují děti, něco jiného těhotné ženy, něco jiného ženy v domácnosti, něco jiného muži. Není to jednoduché, je to cesta více k sobě. V současném světě jsme od sebe hodně vzdáleni, speciálně ve velkých městech, kde se žije ve větším tempu a kde se přirozenost přírody vnímá hůře. Každý z nás může ve svém životě cokoliv změnit k lepšímu. Přijmout to, že i ta malá změna dělá velké věci. Věřte mi, jde to a s radostí!
Jak to dělám já ve městě a doma? Více řeším to, co mohu ovlivnit já, než co nemohu. Je pro mě důležité co jíme doma, než jestli jednou za čas přijde teta a přinese čokoládu. Mé dítě je masožravec, miluje maso a potřebuje maso, tak přeci nepřestanu maso kupovat, jen proto že ho nejím já. Někdy si zkrátka zajdu za farmářem či panem Kšánou pro maso, či zřídka kdy pro nějakou uzeninu, protože Báří to zkrátka miluje. Nejsem líná si někam dál zajít či zajet. Je pro mne přednější si koupit kváskový chleba dál od domova, než si koupit polotovar v Albertu. Na balkóně mám záhon s 10kg hlíny, kde si pěstuju zeleninu a bylinky. Myslete na to, že to co jíme doma, to jí také naše děti. Odkoukávají od nás naše návyky, ze kterých se tvoří dlouhodobé zvyky. Zapojte děti do společného vaření, do zalívání bylinek, byť jen jednoho truhlíku na vašem balkóně. Choďte spolu do přírody natrhat si jablka, na louku vonět ke kytkám, do lesa na borůvky nebo si nasbírat šípky. Dopřejte si společné jídlo, jako rituál, kdy se budete jako rodina scházet a povídat si. A na závěr? Stejně nejdůležitější potravou je LÁSKA, která nás vyživuje na všech úrovních!
Comments