Love

Když přijde láska, cítíme, že existence je posvátná. Příval energie nás zavalí a nic není nemožné. Letíme do oblak, vznášíme se a přejeme si, ať to nikdy neskončí. Dovedeme si představit, že když někoho milujeme, že může někdy odejít, že může něco tak krásného skončit? Uvědomujeme si, že jsme jiní na začátku vztahu a jiní například za sedm let? Tím si možná vysvětluji, že se všude říká a píše, že vztah prochází krizí po nějakých letech. Nevěřím tomu. Když se dva lidé potkají ve svém centru, dovolují i tomu druhému se do jeho centra přiblížit, nikoliv ho vlastnit, nesnažit se druhým naplnit svou prázdnou "nádrž", ale doplnit si nejdříve tu svojí. Vztah s druhým, je především vztahem k nám samým a ten druhý jen zesílí to dobré v nás a proto pokud se vám někdo podívá do očí a řekne: "Naplňuješ mě" - rychle utečte. Pokud vám někdo řekne: "Nemůžu bez tebe žít" vezměte nohy na ramena. Když potkáte někoho kdo vám řekne: "Mám vážně skvělý den a ty mi stále přicházíš na mysl"...možná si řeknete "Hmm, ten mi stojí za to"...