Když jsem odcházela od svého partnera a domlouvali jsme se, jak se budeme o Barunku odděleně starat, kamarádka, která už prožila podobnou situaci, mi řekla: "Uvědom si, Barunka ti nepatří". Tenkrát to byla pro mě velmi silná věta, nepochopitelná a bránila jsem se jí pochopit. Můj život šel svým tempem a ke mně se vrátila v pravý čas knížka "Prorok" od básníka Chalíla Džibrána. Proroka jsem četla na začátku mého vztahu a zdaleka ke mně ten text nepromlouval tak hluboce, jako po 10 letech, když jsem ze vztahu odcházela s Barunkou. A když jsem text dnes přepisovala, tak ke mně promlouvá znovu, když se z mojí malé Víly stává velká Princezna. Celá knížka je krásná, ale tenhle kousek bych s vámi chtěla sdílet, protože mám pocit, že se dotkne i vás.
Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky. Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech. Můžete se snažit býti jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko. Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí. Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.
Comentários